Historie

Valtice – letem historickým světem

Původní osadníci Valtic si zvolili tento kdysi ne právě nejzdravější kout moravské země hlavně kvůli bezpečí, které jim poskytovaly zdejší močály a blízká Pálava. Dobře udělali! Kdoví, jak a zda by jinak tento oblíbený turistický cíl všech milovníků památek a skvělého vína vůbec vznikl.

Jak to všechno začalo

12. století: První písemné historické zprávy o Valticích máme, když přešly z držby pasovských biskupů do moci rodu ze Seefeldů. Ti vybudovali mohutný pomezní hrad s podhradím, které se stalo městem zřejmě v letech 1192–1227.

13. století: Po vymření rodu Seefeldů po meči získali Valtice Kuenringové a Rauhensteinové.

Lichtenštejnové vstupují na scénu

14. století: První šestinu Valtic získali Lichtenštejnové, kteří začali svou dlouhou a plodnou éru ve městě a okolí. V roce 1395 už jim patřilo celé panství, hrad i město.

15. století: V době husitských tažení naplno vyvstaly nevýhody hraničního města rabovaného všemožnými vojsky. Roku 1426 husité vypálili město, kostel, zčásti i hrad a zotavování bylo dlouhé. Zaniklo hned několik osad kolem města, mezi nimi Aloch, Kelčín, Potendorf a Königsbrunn.

16. století: Lichtenštejnové coby vynikající hospodáři a organizátoři upevnili valtické panství – Valtice s Úvaly, Poštornou, Charvátskou Novou Ves, Hlohovec, později i Herenbaumgarten a Lednici – hospodářsky i finančně.

Přicházejí milosrdní bratři

17. století: Výraznou postavou, které město hodně ovlivnila, byl Karel I. z Lichtenštejna. Století ale pro město nezačalo moc šťastně. V roce 1605 ho marně obléhala bočkajovská uherská vojska. Karel I. stál tehdy na straně pozdějšího císaře Matyáše, což mu vysloužilo povýšení do knížecího stavu a primát mezi rakouskými knížaty.

V první třetině 17. století táhla Valticemi další vojska a výlohy jim museli platit obyvatelé Valtic. Zásluhou Karla I. přišli v roce 1605 do města milosrdní bratři a s nimi i vzdělanost. Byli to právě oni, kdo založili nemocnici s nejstarším konventem ve střední Evropě. Švédům se sice Valtice vzdaly, ale během 30leté války bylo město opakovaně zpustošeno. Teprve po uzavření vestfálského míru v roce 1648 se začalo zotavovat.

Z města je rodová rezidence

Do roku 1684 byl valtickou vrchností vzdělaný Karel Eusebius z Lichtenštejna, který z města učinil opravdovou rezidencí rodu. Rád ve městě pobýval a vybudoval značnou část dnešního zámku a nový farní kostel. Z jeho příkazu od roku 1660 začala východně od Valtic výsadba Bořího lesa.

V letech 1679–1680 město neušetřil zhoubný mor.

18. století: Městem opět táhly četné armády. Hodně se měnil vzhled města, kde přibyly dominanty v podobě rozšířeného zámku, farního kostela, nového objektu kláštera a nemocnice milosrdných bratří, které jeho tvář spoluvytvářejí dodnes.  

Valtice těžily i z výhod sídelního města Lichtenštejnů, ohromných statků, chovu dobytka a lesnictví.

Zrušení roboty přineslo změny

19. století: Neblahý vliv na vývoj města měly napoleonské války spojené s pochody domácích i nepřátelských vojsk, peněžními i naturálními povinnostmi. Po bitvě u Slavkova a Napoleonově vítězství v roce 1805 to byl za rakouskou stranu právě Jan I. Josef z Lichtenštejna, který v Mikulově vedl mírová jednání.

Válečné události se znovu přiblížily k Valticím v roce 1809 a pohled na Valtice v té době byl zoufalý. Škody ještě zvýšil velký požár v roce 1807.

Pak začali Lichtenštejnové v okolí města stavět salety: Dianin chrám známější jako jako Rendez-vous, Kolonádu na Reistně a Belveder. Pro obyvatele to byl velmi vítaný zdroj obživy. V polovině století strhli městské brány a část hradeb, které brzdily hospodářský rozmach města. S velkým nadšením se setkalo zrušení roboty v roce 1848. Vrchnostenské úřady skončily a vznikala nová hejtmanství a soudy. V roce 1850 vznikl valtický soudní okres a s ním i berní úřad.

V roce 1866 život města opět narušila rakousko-pruská válka. O rychlý odchod Prusů se nezasloužilo jen příměří, ale i cholera, která se nevyhnula ani místním.

Vítejte v lepších časech

V lepších časech město proslulo jako knížecí rezidence, významné středisko oblasti a letovisko poblíž císařské metropole. Koncem roku 1872 tudy projel první vlak, o rok později vznikla ovocnicko-vinařská škola, která existuje dodnes. Valtické víno úspěšně konkurovalo těm rakouským, ale ani zdejšímu vinařství se nevyhnula stagnace zaviněná perenosporou a révokazem.

Původní nemocnice přestala vyhovovat a roku 1890 byl položen základní kámen nové se 100 lůžky, pitevním sálem a výkropní kaplí. Fungovala i ženská nemocnice s 60 lůžky, kterou spravovaly milosrdné sestry.

Také školství se vyvíjelo. V roce 1877 postavili novou budovu obecné školy a v roce 1885 mateřskou školu. A v roce 1887 město dostalo novou radnici.

Růst, rozvoj a modernizace

20. století: Na počátku veškerý průmysl města představovaly dvě malé cihelny a vinařský závod. Obyvatele z 80 % živilo zemědělství, především pěstování ovoce.

Ale město se v prvním desetiletí utěšeně rozrůstalo a modernizovalo díky statutu střediska lichtenštejnského panství. Přibyl nový vodovod, kanalizace, další nemocnice a izolační dům, lázně, elektrárna, telefon a kino.

1. světová válka: Klid a rozvoj ukončily výstřely v Sarajevě 28. června 1914 následované všeobecnou mobilizací. Nemocnice Milosrdných bratří byla přeplněna stovkami raněných vojáků. Do města přicházeli italští a rusínští uprchlíci a ruští zajatci.

Připojení města k Československu

Poválečná léta: Po válce se Valtice a okolí – dřív v hlubokém zázemí monarchie – náhle ocitly v těsné blízkosti hranice. Kousek odtud vedla demarkační čára a za ní byla nová Československá republika. Dne 10. září 1919 v Saint Germain-en-Laye u Paříže podepsali mírovou smlouvu, podle níž připadly Valtice a okolí k Československu.  To mimo jiné znamenalo stěhování mnoha úřadů.

Valtice nadále prosperovaly. Rozvíjelo se vinařství a vznikla řada drobných závodů a provozoven. Hlavně díky tomu, že Valtice nadále zůstávaly rezidencí Lichtenštejnů, kteří byli výbornými hospodáři a nešetřili ani na umělecké výzdobě zámků a zámečků.

Nemocnice Milosrdných bratří se sloučila s městskou a vinařská škola posilovala svou prestiž doma i v zahraničí. V červnu 1928 navštívil Valtice prezident republiky T. G. Masaryk a v roce 1935 se stal čestným občanem města. O rok později do města přijel prezident Edvard Beneš.

Zkázonosná světová válka

2. světová válka: Mnichovský diktát byl pro československý stát katastrofou. Dne 8. října 1938 vstoupila do Valtic vojska 71. pěšího pluku německé armády. Uzavřely se české školy a spolky a jejich majetek zabavili.

V listopadu 1938 propustili český personál nemocnice včetně milosrdných bratrů. S válkou přicházeli zajatci, hlavně Poláci a Francouzi. V únoru 1944 město zaplnili uprchlíci z bombardované Vídně a koncem roku byly Valtice frontovým městem. Radnice sloužila jako štáb vojenského zásobovacího oddílu a z místních škol byly lazarety.

Začátkem dubna 1945 začala dobrovolná evakuace obyvatel. Využili toho úředníci a ti, kdo měli vlastní dopravní prostředky.

Osvobození Valtic přišlo od jihu s vojsky 27. střeleckého gardového sboru. Vojáci 141. střelecké divize vstoupili do Valtic 21. dubna 1945 dopoledne a v bojích padlo 14 rudoarmějců.

Základ nového města

Poválečná léta: Po válce, už v průběhu měsíců května a června, začalo novodobé osídlování. Část obyvatel německé národnosti odešla ještě před organizovaným odsunem do sousedního Rakouska, zbytek po etapách do léta 1946. Občany německé a maďarské národnosti stát prohlásil za nepřátele. Ve Valticích se to týkalo 2.466 osob, jejichž majetek – stejně jako zrádcům a nepřátelům – zkonfiskovali.

Kromě osídlenců, kteří přišli kvůli novému, lepšímu a stálému domovu a půdě, město lákalo i spekulanty. Šli bezohledně za osobním prospěchem, nestarali se o přidělený majetek, špatně hospodařili a pak s lehce nabytými věcmi z Valtic zmizeli. Pohyb obyvatel byl v letech 1945–1948 značný. V roce 1948 zůstalo ve Valticích 14 % původních obyvatel, zbytek byli přistěhovalci, kteří vytvořili základ nových Valtic.